někde

 

devět je bez tří

...konec roku

pomalá oslnivá loučení 

opadá do listí deštivá samota

vzpomínky 

prázdnota

někde mám fotku 

snad kniha nedočtená

kdy byla ...kde 

v rychlosti...rozostřená

když jsem jí míjel

v podloubí historických ozvěn

kdysi tu mládl

sám Pan čas

jinak se  slova rodila 

a světlo vzácným by se zdálo

...

to kdybych prošel se a hledal

to věčné nepoznané deja vú

obrysy, tón či barvu očí

chuť slzy..