V objetí deště

Spustila jsi ráno, vílo deštivá,
napájet žíznivé beránky.
V modravé sukénce
a bělavé košilce rychle jsi
nosila džbánky se sladkou
vodičkou pro posly života.

Pohlazení každému.

Krásná píseň, však smutná.
O své nešťastné lásce, co
smutně skončila.
Béranci své city a lítost
neudrží, slzami ukazují.
Pomalu se zmenšují.

Deštěm obtíženi, teď již úleva.

Beránci, již maličcí se k víle
nosy přitulí a ohřívají teplým
klidným dechem.
Víla se usmála, utřela své
slzy snad uklidnění.

Objetí zasloužené.