tolikrát políbeni bradavkami lesů
tolik závratí z klínů hor…
údolími podzimek
schází
do časů ozvěn
puklého zvonu…
Ženy mají klíny, prý puklé zvonoviny...a přece je muži slyší...
06.10.2014 21:08:04 | básněnka
Juj, to je ale kouzelné, ta podzimní romantika by mě až uhoupala do pohádky (a to je dopoledne :))
V podzimním snění
i puklé zvony zní
ve vlahé vůni zvadlého koniklece
v oparu nad lesem
chvěje se hřejivě ospalé chtění
pssst… nerušit… vždyť se tu usíná tak sladce
03.10.2014 10:14:34 | Aida