Symfonie lesa

Šál bělavý se lehce spouští,

tóny světla nepropouští.

Skupinky stromů tančí v rytmu,

povzbuzují sojky k vzletmu.

Pod osikou šeptá listí,

že ježek si jím cestu klestí.

Strakapoud sveřepě a slepě,

jak metronom tempo tepe.

Za skalkou a pod ní,

bublá tiše potůček,

i ona se však před ním klaní,

on neuhne jí o krůček.

Strunky tenký,

mezi smrky,

dodávají basu hlas,

chytají světla sirotky,

lákají je zas a zas.