Jako loni

Jako loni…

Stále se z komínů kouří,

zima se strachy klepe,

už jen v dáli za obzorem.

A poslední šálek čaje se zázvorem,

budu pít, když ještě zažene mě brzké stmívání.


Bez velkého nadání, ve spánku přetočím si kalendář,

chlad z večerů vyštvu rychlostí divokých koní.

Sluneční paprsky si k sobě přitáhnu,

jak rozverného draka na provázku

a naposledy, jako loni, olíznu od medu lžičku.


Pak s novým dnem, s úsměvem projdu dvorem,

zahradou, až k lesu, kde jsem Tě vždycky uviděla.

Slyšíš je ? Už vítaný jsi ptačím sborem,

„Jsi tam?Ukaž se,……………… Petře!“

Dnů krásnějších, žlutý „klíčku“.