Návštěvnost
Jako loni
Jako loni
Stále se z komínů kouří,
zima se strachy klepe,
už jen v dáli za obzorem.
A poslední šálek čaje se zázvorem,
budu pít, když ještě zažene mě brzké stmívání.
Bez velkého nadání, ve spánku přetočím si kalendář,
chlad z večerů vyštvu rychlostí divokých koní.
Sluneční paprsky si k sobě přitáhnu,
jak rozverného draka na provázku
a naposledy, jako loni, olíznu od medu lžičku.
Pak s novým dnem, s úsměvem projdu dvorem,
zahradou, až k lesu, kde jsem Tě vždycky uviděla.
Slyšíš je ? Už vítaný jsi ptačím sborem,
„Jsi tam?Ukaž se,……………… Petře!“
Dnů krásnějších, žlutý „klíčku“.
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKrásné vnímání. Vtáhla mě do děje a obrazu dědiny - malebného a poklidného života a příroda všude...sad, velká zahrada a vůně - možná i z těch komínů - kde topí dřevem. Ten pocit přelomu a očekávání - jakoby v pohledech z okna - v poklidu a natěšení...s čajem a medem, těšit se na další jarní...zpěvy ptáků a první jarní květiny. Okouzlující obraz.
10.08.2019 16:13:26 | Krahujec
Vždycky je to krásné, jen si uvědomit a zpomalit a vnímat.
Díky za veškerá připomenutí chvil, které jsi svým začtení k životu probudil. :)
10.08.2019 18:16:35 | Dreamy
voláš jaro ... vypadá to, že tě slyší:)*** a já svlékla svetr:)))
21.04.2016 10:55:28 | Ragnell
Dnes to opět šlo...:-)
21.04.2016 15:15:20 | Dreamy
Petrklíče jsou hezký a ještě že už je teplo i když med ten můžu pořád i v létě :-))
21.04.2016 08:51:57 | Mácha