Topoly

Obři ztepilí střeží noční ticho
své pancíře hrubé nesou
Skřehot žab,ty fanfáry vodní,je doprovází
Zhlížejí obraz svůj,hrdě a netečně,neustoupí
Kořeny vrostlé,drží hráz osedlanou
dávají sílu i těm,kdož je obejmou

Slunce jim šat šije v barvě zeleného léta
s podzimem zlato shazují poddaným
Do boje s živly silnou zbrojí z kůry se odějí
nespí,toť veta,jen tiše ve stráži čekají

Pod pláštěm hermelínu chladná vítězství slaví
podběl,řád jara,jim hábit odhazuje
Topoly stůjte! Držte mou víru,do dalšího kuropění

3.5.2005