Jarování

Zatímco přes díru v patě

začíná pozvolna svítat

nebe už si v barvách debécií

klidně zdobí nedaleké pohoří

zpodobňující grafiky

fantastičnosti nachového peří

hrábla na hůlkách tančí

v rukou starousedlíků jarní vesnicí

na parketu půdokryvných luk

já mlčky upíjím

stébly zelených trav

tuhle divotvornou snídani

a v ústech mi roste sytost

červených jahod zabalených

v kornoutech jara

………………………………………..

na každém kousku jazyka

vnímám jinou chuť

pokaždé když usrknu