Věčně snící bdění

Anotace: Věnování této kratičké přírodní básně patří milétským a elejským presokratickým myslitelům, Giordanu Brunovi, W.S., R.D. a především Benedictu Spinozovi.

Co je vlastně Jsoucí;

jaké nejsoucí?

Nekonečná Jednota

veškeré nesoucí.

Ve které vše spočívá,

však věru nic tu není;

zjevná pravda – uznáš jistě –

věčně snící bdění.

Bezmezné je takové,

co jediné vždy trvá;

půvabné jak ranní rosa –

věčná voda živá.

Voda, vzduch či božský oheň –

jméno pro to samé;

moudrý ví, však jiného slov

mnoho často klame.

Být či myslit, či snad nebýt?

Zemřít, spát či zahálet?

To jest Jedno v rámci Jeho –

pravého, co tvoří Svět.