Vzpomínka

Ve stínu stromů a všech těch zvuků jara,
já zůstala jsem stát,
tiše,taky nač se ptát,
do dlaní jitřenka mi poupě dala.

Paprsky jemně barví růžové líce,
les tím vším zlatem prokvétá.
Zde hlavu svou sklání borovice,
tam zase káně zalétá.

Ozvěnou slyším něčí smích,
lesem se nese kukaččí volání.
Tam nahoře ve větvích,
dětství svůj strach zahání.

Ten čas byl vlídnou proměnou,
ve světě mlžných domněnek,
pro které stáhlas duši svou,
do malých modrých pomněnek.

Z nichž smutek promlouvá,
bez jediného slova tvého.
Kam zmizel ten dětský smích,
schován v duši,cítím jej,jakoby žitím zkaleného.