Šel jsem cestou blátivou

a stěžoval si na boty
píseň slyšel vábivou
kožich směnil za noty
a zima
dnes jako včera
moji touhu náhle rozezní
co pryč a kam se vydám nerad
jen dále ode dní

Uprchlík
mezi skalami
kde pověděla malá mi
postav si stan bez kolíků
a chceš-li zůstaň tu
pro ptačí publikum

Ráno vyspalý
v mokru zmáčen
herec bez role
snídaně pod stolem z větviček
vajíčko
reaguje na ruku
vykoukne ptáče

Večer představení se
bardům divadla
hrajou tu stovky let
strom bratr bratru
malá snad jsi nevyhládla
v objetí křovisek

Pod mým nahým tělem
je další nahé tělo
cizí a daleko
z těch mnoha otázek
se leklo
a stvořilo
malou duši
pod dekou

Tisíc refrénů
v paměti
pianisty
ptačích stop ve sněhu
Dva krkavci v oku
bůh Ódin

a

člověk který
nepolíbil ženu
zapomněl na děti
a byl si jistý
že v tomto příběhu
hraje prim
a jak žil
tak umřel s tím
v té jedné z mnoha zim
..či spíše jeho slabost
Silou Přírody
.
.