Sen o koních

Byla jsem zlodějkou koní
chtěla se naučit
ze života od nich
Divoké planiny, divokost sémě, 
z doby sucha, prastaré Země

Domovem mým, prvního kovboje

Zasloužený respekt,
tam vládl koňí král
První místo u klisen
a vodu bez boje,
každý hřebci vzdal

Okamžik klidu, pasení
Dál už jen rytmus,
po stepích dovádění
Klus, cval, trysk do útěku,
když zašeptal hlas do větru
varovné ozvěny

V dešti, slunci, stínu,
milovali pod kopyty svoji hlínu
Vzácní si a svobodní
Řechtali své pocity

Pak tu vzácnost spatřil člověk
lesk hřívy odrážel se
v slunci temnot
Jak roky plynuly,
lidé svobodu koně směnili

Hranicí ohrad
za pár tisíc,
vše dá se sehnat
Vidět pak můžeš
z lidských ohrad

Jen vytrvalí a bohatí můžou
napravit křivdy světa

Divoký vodopád hřmící
svým hukotem vody
Zahrazen je též ploty
A lístky na pohled ten, drahší
než život ve stepi kojota