Žije z nemoci podzimních barev
umírajících pod košatým stromem
ze kterého skočilo předevčírem léto
žádné slunce ji tam teď nenajde
jmelí do větví přilétlo
kdo žije ve mně
jaká důležitá součást prvku
transcendentní nákazy
jenž nejde oddělit
od onoho skupenství
kdo
kdo jen to je
připravený přikrýt
kožovité listy našich těl
strmá obočí kapradin
když se zasníme
za zavřenými víčky
šedých řas
on i ona...
12.01.2021 13:39:29 | enigman
Kéž by člověk věděl
..útěchu hledáme a naději
..tu zimu cítíme
..snad nepřikryjí nás jen sny
..i když aspoň TY ať máme
..ale vždy lepší než skutečnost
..ať nás zahřejí.*ST ;)
11.01.2021 21:49:10 | jenommarie
Bych si tipl, že v nás to věčné dítě očekávání.
Ta poslední sloka, jak osmi tisícovka.*
11.01.2021 15:42:14 | šerý
psssst /neříkej to!/ ST* :-D*
11.01.2021 14:58:32 | Frr