Krajinu zvolna zkrápí déšť ,
však z poza mraků slunce svítí.
Dopadá paprsek slunce,
na kapku, a ta ho chytí.
Kapička kouzlem svým
vykouzlí duhu barevnou.
Nebeské barvy poblednou
oblohou duha tu září.
Ať Leden, Květen nebo Září
duha své kouzlo neztratí.
Pak obrátím se k duze tváří
a vnímám barev krásný jas.
Že třeba prší nevnímám
mám radost z barev duhy.
Ty barvy krásné vyženou
na chvíli z mysli chmury.
Barevná stuha protla oblohu,
oči ani odtrhnout nemohu
než zase z nebes ztratí se
v úžas dětské duše vrátím se...
Krásné... taky tu jednu o duze mám ;)
Krásný víkend, Protosi :)
27.02.2021 14:08:44 | Emily Říhová
děkuji Vám velice, za ten koment vřelý. ta dívka je jak duha, a já však nevím, smělý? to o ní přijít nechci, nesmím, můj život změnil by se v dým...
25.02.2021 11:15:24 | Protos1182