V červáncích usíná zem

V červáncích usíná zem,
měsíc samotář hoří z výše
hvězdy loučí se s dnem
pak krajina sní zcela tiše

Slyšíš můj bratře bílý
na tu dálku,věčný klid
v této večerní chvíli
kouzelný je tvůj svit

Večer zavírá se květ
snad i potok se ztiší
když tisknu ke rtu ret
připadám si jak v říši