Slunce

Usmálo se slunce,
že pohádku poví.
Fouká vítr.
Ať už se den nebojí.

I slzy suší mezi lány.
Hladí do membrány.

Kotouč lásky
i náboženstvím kdysi byl.
Aztékové v něm viděli
nejeden cíl.

Poklona slunci
ve strasti duše.
Přirozené číše.

Už rýsují se obláčky,
i když nitro hledá otázky.

Vesmír je veliký
a člověk malinký.

Ach, slunce,
přežiješ nás
a další geny zas
přijdou o Tobě psát.
Ty srdce i touha v nás.
S Tebou krásný čas.