Noc černý chrup cení
ze tmy do spícího kraje
dřív, než paprsek denní
v horečném úsvitu taje
Když řídne světlu vlas,
to peruť noci jej objala
nastal již k spánku čas
jen ty stále nejsi ospalá
Měsíc za černou oponou
zažehl stříbrné svíce,
jež v hladině utonou,
ať nebudí ze sna více
Zkracuješ. Ale figuře paní poezie to docela sluší. Co jí zbylo na těle, je nejpodstatnější.*
18.11.2022 23:48:41 | šerý