O vlkovi

 

Vlk se tiše plíží tmou,

nechává tmu samotnou.

Ke svým druhům klidně míří,

všude listí, drobné chmýří.

Podzim všude nastupuje,

šeromlha se prohlubuje.

Vlk nehledá Kalkulku,

vyměnil ji za lulku.

V hloubi lesa pokuřuje

dým při chůzi odfukuje.

Na pohádky nevěří,

temný les zná se zvěří.

Není hodný, není špatný,

je to prostě vlk úchvatný.

Co sežere, břicho schvátí

a už více nenavrátí.

Nezná ani babičku,

po víně má opičku.

Jen myslivce, toho se bojí,

na podzim se všude rojí,

do křoví před ním zaleze,

teprve po západu vyleze.

V hubě lulka, z níž se kouří,

i když svět se kolem bouří,

tenhle vlk se usmívá,

dobře se mu usíná.