Don Quijote stále žije

Na stéblech trav
větvích stromů
na hranách skal
skví se krůpěj průzračná
Tobě Země se klaním
planeto zázračná

Tys můj chrám
všemu živému zasvěcený
i kameni chladivému
jenž mnohým mrtvým zdá se
leč ve zdech prostých chalup
hlasem Genia Loci
po věky ozývá se

Don Quijote stále žije
byť v okovech
své pošetilé poezie
zbroje nemaje
krajem putuje
protiv mlýnům konformním
slovem bojuje

Ach vážená a ctěná
konzumní společnosti
již pokrytectví dosti
Já od večeře kosti
s hrdostí odmítám
před hloupostí mocných
hřbet ohýbat nehodlám