Byla jednou jedna vrána
a na stromě seděla.
Zpívala každého rána
kráky kráky zvesela.
Ze školy jdu často kolem
Už ji slyším zdaleka
Uši bolí, špunty honem!
Vrána na mě haleká.
Nechce se mi ani věřit,
Že tak nahlas piští
Začíná se zvolna šeřit
Listí větrem sviští.
Nejradši bych vzala kámen
a pořádně hodila.
Po vráně by byl hned ámen
Tichem bych se těšila.
Ale to já neudělám
Protože mám vrány ráda
Do uší tak prsty dávám
A zpívám si tádydáda.
Pěkná:-)
24.04.2024 21:22:25 | Žluťák
Tádydáda, to jsem ráda, že tu někdo verše skládá pěkně vesele...:-)
24.04.2024 21:14:12 | cappuccinogirl
Tak vítej mezi modrásky. Uvedla jsi se vtipnou básničkou, tak ať se ti mezi námi líbí a daří. ST posílá Daniela-danaska z Prahy.
24.04.2024 21:06:30 | danaska