Stačí se rozhlédnout

Šumění lesa,
říční bor.
Ta světa krása,
okolní dvór.

My tuhle cestu šli,
teď chodím sám,
tam kde myšlenky naše skončily,
podél řeky dál.

Slunka svit nad hlavami,
větru silno není,
mraky spěchají,
tolik půvabu v naší zemi.

Pohleď..
skřivan letí,
ve vodě ryba
oka na hladině vytváří.

Na listu pán
co domeček nese si sám,
po kmenu veverka.

Kachny na břehu lenoší,
a hmyzáci nejmeší,
lezou mi po paži.

Já v klidu tu přemýšlím,
když cosi mě vyruší,
septik světa,
v hlavě díra,
a ani netuší,
co kolem sebe má,
co před ním se skrývá.

Dne nekončí,
místa ubývá,
ubýva pokladu,
pokladu nejcenější,
co člověk dělat má
když je moru součástí...

Radostí jít dál,
objevovati stydlivé kouty kraje.
Snad tam,
až jednou času dozraje,
po mém boku,
oči zelené,
objevovati krásu pohledu,
do našeho ráje.