Návštěvnost
Nenapsaná
Nenapsaná
Anotace: ..
síla pramenů ukrytá v proudu
proniká do mého těla
Voda
zvuk peřejí
průzračnost, něha
nezdolná odvaha pohnout
kameny
krása, energie, život.
Slunce vytváří úžasné obrazce
pomocí hladiny,
stromů,
všeho.
Velké koberce sasanek
rostou tam, na druhém břehu
a olše a smrky
a poslední jedle široko daleko.
Dotýkám se hladiny
z mých úst,
(přestávám být člověkem)
se linou verše.
Verše básně,
která nikdy nebude napsána.
Je v nich vše,
co mohu dát této krajině.
Přestal jsem existovat
a zároveň s mými slovy
jsem všude.
Tiše, jemně
zavírám oči
vidoucí
krásu.
Děkuji.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisktak ta je parádně nenapsaná..
26.04.2007 18:09:00 | jedam
...skvělá ...bych se opakoval když také řeknu dík ...básníku ...
24.04.2007 16:26:00 | WhiteSkull
já děkuji. krásná báseň, opravdu! se zadrženým dechem :))
19.04.2007 18:51:00 | nonick
krásně napsaná, přímo úchvatně
jen ten text v závorce bych vyhodila, působí rušivě...
a my stejně víme, že kouzelníček nemůže být člověkem :o)
krásný den, plný inspirace...
19.04.2007 15:19:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Kouzelníčku je to kouzelné.
18.04.2007 12:23:00 | frany73
Konečky prstů
ještě nad hladinou...
a přesto splýváš
s její nezlomnou silou...
Myšlenky plují
proudem někam kamsi...
ty nadechuješ
spoustu božské krásy...
voda...
teď tebou - sluncem prozářená...
umím být také
šťastně rozprostřená...
:o)
a děkuji...
nejen za tuhle nádheru!!
17.04.2007 11:51:00 | Cecilka
Vidím svou řeku přes kterou každý rok stavím hráz, aby jsme měli vodu. Kde se vždy na jaře v šatech vymáchám, to bych ani nebyla já... Proud vody, který unáší pryč má tajemství, radosti...
17.04.2007 10:55:00 | Koprtinka