Tajemný tanec ticha

 

I stromy šumí v rytmu měnících se dnů.

V dešti se zrcadlí kapky jako slzy.

Země dýchá, dává nám naději do snů

a tam v trávě se skrývá svět plný vůní.

 

Větve vzpínají ruce k modrému nebi.

Ptáci zpívají příběhy o svobodě.

V tichu mechoví slyšíš, jak se čas ztrácí.

Příroda v srdci nese věčnou prostotu.

 

Kameny pamatují staletí prachu,

řeky proudí, vynesou ty vzpomínky dál.

I v každém listu, v každém kameni spánku

žije si příběh, co nikdy nekončí, znáš?

 

Když vítr fouká, nese hlas minulosti

a my jsme jen stíny v nekonečném tanci.

Příroda naučí nás zpomalit kroky.

Najít v sobě klid v jejím teplém náručí.

 

A listy šepotají tajemství větru,

když svět se kroutí v podivuhodný tanec.

Země dýchá svými zelenými plášti.

Kořeny hladí duši v bezesném spánku.

 

Řeka plyne jako čas, co se rozplývá.

V zrcadle vln se ztrácí ty obrazy dnů.

Kámen v hlubinách skryté nese vzpomínky

a stíny tančí, když ti vypráví tajné sny.

 

Stromy rostou jako věky v jednom dechu.

Větve jsou prsty, co hladí neviděno.

Slunce padá, aby zase znovu vstalo

a Měsíc šeptá, co den nechce ni slyšet.

 

Vítr je zas malíř, co kreslí ve vzduchu.

Barví tóny krásně, co jen příroda zná.

V tom tanci s nocí se ztrácí čas i prostor

a světlo se stává nejtišším místem, snem.