Jízda na ledovci
Jízda na ledovci
Anotace: První jízdu jedu sám, už ji znám. Až pojedu další kolo, dolů. Můžeme jet všichni spolu. On tu tíhu unese. Kdo ví, kam nás zanese.
Nahoře nad oblaky,
kde ledovec začíná.
Sedím tiše.
Po staletí.
Najednou jsem u jezera.
Byla to jen vteřina.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk11.04.2026 04:43:32 Kohaku
Dotknout se ledovce. To velké napětí přelézt zábranu, potkat varování a zákaz a proklouznout kolem stráží.
A dotknout se. Najednou člověk doslova cítí, kolik jemného prachu z cest nese s sebou a to nebezpečí, že na něj ta masa spadne a stanete se jeho součástí. A přesto jdete a dotknete se. Protože nedotknout se, nebyl by to život naplněný. Ta fotka zůstane už navždy v každém, kdo se dotýká té velikosti. Té syrovosti, té nespoutanosti. Té tichosti existence. A ten dotyk ohřeje.
Ledovec ochutnat, je říct: Vidím tě. Jsem tu s tebou. Posadit se a ztratit se. Nic neříkat, jen být součástí. Člověk zjistí, proč není modrý, a přesto ho tak vidí.
Vykoupat se v chladu jezera pod ledovcem, kdy kosti praskají, jak jehly chladu bodají. Pak... Jsem živý.
