Hotelový seminář a bouře mozků

Anotace: Byl jsem účasten v kongresovém salónku jistého školení. Namísto bouře mozků se můj mozek bouřil divokými představami. Namísto tvůrčích a nadšením kypících prodejních nápadů jsem podléhal bouři hormonů

Kongresový salón - židle z taženého hliníku,
červený koberec a ráno.
Desítky sklenic, carrarsky bílých šálků, čekajících na kávu,
nařasené bílé ubrusy – rautové sněhobílé sukně.

Mě neznámí lidé.
A stejně věřím tomu,
že si z polovinou z nich budu o poledním tykat.
Váhavá těkání očima na počátku,
uhýbavé pohledy, hraná plachost
doslova až na kost.

Paleta barevných oděvů, svetry,
jen já a jeden pán sedíme v padnoucím obleku.
Ostatní mají oděv pestrý.

Kongresové stoly mají chrom na nohách
a krásná v nejlepších letech,ta ze Zlína,
má na nich luxusní kozačky...

ČERNÁ

má společného jmenovatele,
spatřil jsem ji na její obuvi i hlavě,
vyžehlený vlas stažený do copu.

Už si to s ní představuji...

Ale těch, co by ji chtěli jako společnici je asi deset.

V sněních po jejím boku pluji ...

Myšlenky na obcování v hlavě mé
přerušil RESET!

Nic nemůže být na startu jiné,
každá akce začíná rozpačitě.

Zase mi oči ujíždí k její hrudi,
krásko ze Zlína,
osud nás zřejmě vrhl do osudí.

K polednímu manažer zavelel
k přesunu do vedlejší sekce,
kde podáváno bylo trojí MENU.

Neměl jsem myšlenky na jídlo,
chtěl jsem pohlednou ženu,

jež seděla u protějšího stolu.