Post coitum.

Ležíš tu,vedle mne,plna nahé krásy,
kolena mírně od sebe,stehna potem orosena.
Hladím ti břicho,ňadra,vlasy,
máš ztvrdlé bradavky,
ještě nejsi poražena.

Byla brána otevřena?
Nemáme ponětí.
V té bitvě rozkoší,
spleti nahých těl,
vzájemné útoky slabinami,
snažíce se o početí.
To zhojilo by mnohé rány.

Tvá mysl,oděna plezírem,
tlumené steny,nehty v kůži zaryté,
lůno,zalito horkým gejzírem,
růžové poupě,právě rozvité.
Srovnáváš myšlenky,milováním rozbité.

Jsi plna mateřské touhy,
život tvůj není naplněn.
Čas je však milosrdně dlouhý,
jednou to vyjde,pokud jsi tu ty,
pokud já zde jsem.