Odezíráš ze rtů

Na jediný nádech
pod hladinou,
zběsilé pohyby těl.

Ve spojení,
v opojení,
v písku podél břehu.

Pod barvami chrpy,
kde nikdo jiný není
jenom já a ty,
mnoho chuti,
hraní si na něhu.

V divokých hvozdech,
říčních meandrech,
pod větvemi vrby,
tvé vzrušení na ňadrech,
odezírám z hrotů.

Zvolni prosím,
měj se mnou soucit,
nejde jen o krůpěje potu,
mám neklamné tušení,
že dostoupím brzy vrcholu,
nejvyššího stavu blaženosti,
pár desítek kroků
od předmostí.

Po nirváně, odhodlaně,
roztoužen
uchopím tvé dlaně,
na pár okamžiků...

Vyslovím tiše slova díků
a ty mi dál nehnutě
odezíráš ze rtů.