Opulentní veselí a lidská zvěř

Přikradl se počátek roku, je první leden,
působí palčivě mráz, jiný býti nedovede,
chování lidí nápadně podobné divé zvěři,
mám pocit úzkosti, s nímž se hodlám svěřit.

Doslova ještě před několika málo hodinami
stoly pokryté korky, barevnými konfetami,
mnozí se snažili, co nejdříve dostat do ráže,
nehledíc na ikony, úchvatné staré vitráže.

Nebyly jim hrozbou postavy z obrazů, svatí,
do hrdel nalévali truňky, barevné destiláty,
vědomě, ve snaze dosažení mocné kuráže,
utínali místo korků, hrdla v rámci sabráže.

Jejich tělesný pud vyvrcholil v přírazech,
pod širým nebem, výkřiky slastné extáze,
celé minuty dopadalo životadárné sémě,
mezi vločky, stébla, trsy, zmrzlé země...