Nad střechami hříšné Ostravy

Za je jí postavou
dlouhé schody
odnikud nikam

Rozprostřela
souměrnost svého těla
na odiv
zdánlivě dala všanc

Ponouká svoje křivky
s vzezřením smyslné dívky
je však mladou ženou

Je ženství oslavou

Hřívu havraní
jímá lehounce na dlani
na zápěstí

Ještěže
dal jsem se na pokání
otěže
nepopustím
byť nutkání
silné
jistěže.

Podněcuje smysly
bez varování
na svých rtech
jinovatku štěstí
pozvánku k milování?

Je nedosažitelnou
zkrátka není k mání.

Spokojím se s malováním
její sošné postavy
nad střechami starých domů
hříšné, černé Ostravy...