Ženě hodné obdivu

Svou malou noční hudbu
předvádějí tklivé cikády
před půlnocí, obvykle usnu,
leč láska svými úklady,
mi dnes nedovolí spát.

Bylo to po krátce poledni
ještě před čajem o páté,
nad hlavou racci neposední,
párkrát v životě získáte,
onen pocit lehkosti bytí.

Nebe holandských mistrů
hladina moře poklidná,
krásná žena míří k bistru
s dlaněmi složenými u klína.

Kochal jsem se její chůzí
v dlani držela psaníčko,
byla perlou, pouštní růží,
paprsky líbaly ji na víčko.

Pohrávaly si v koutku oka,
poté, co v nábytku z teaku,
smyslně požívala zdejší moka...

Osudu patřila má slova díků...

Nemohu spát, plný vjemů,
komu vděčím za to štěstí,
poznal jsem smyslnou ženu,
v krajině bájí a pověstí...

Rozechvěn nyní v loži ležím
za okny tuším vonné cypřiše,
dívám se na ni, dýchá stěží,
můj sekret ulpívá ji na břiše...

Vzrušením nechci ani spát,
kéž by neskončila tato noc,
cítím její důkladný prstoklad,
opojnou vůni, výlučnost!