A já se vás táži

V mělkém stínu lípy

chlácholivý vánek
povznáší křídla slunéčku sedmitečnému

V místě kam nyní nevidím

Po paměti se domýšlím

Svatostánku

Kapličky

Věnované Marii matce sedmibolestné

Co s otevřenou náručí vítá pocestné

A právě zde mezi dvěma starými lipami
a dvojicí masivních stolů s lavicemi

naděje na lepší časy svítá mi

Zatímco poklidné proudění vzduchu
lehké závany šepotají

raději sám sebe o tom budoucím dobrém ujišťuji

Takto to lidé jako já obvykle mají

když se holedbají


Na desce stolu přede mnou

probíhá jakási stínohra

Jednotlivé listy lípy se tu v intarzii se sluncem mihotají


Hle jak zvláštním způsobem je možné být bohat


Ach jak rád bych zde pomýšlel i na schůzku

v ohradě z paprsků

s dívkou

která by hledala a nacházela

v mé duši

skrytého romantika


Mohu doufat?