Konec osmdesátých

Pod vrstvou prachu

ve změti pachů

vyčichlého piva

i čistého lihu

na mé nahé tělo

se díváš

 

ach tolik žádostivá

 

sotva se připozdivá

je blíže k úsvitu

 

na mé hojně porostlé ohanbí

položíš řídké leskymo

z babiččina archaického sofa

zas přijde den

který plně výstihne apostrofa

 

nad sluchátkem pevné linky

vznáší se několik otazníků

 

sleduji výmalbu z hlinky

 meloucháře malíře

 

nejdříve po poledni

spočítám z džínsů halíře

 

pak taky láhve od piva

a neopomenu ani balíky starého papíru

které zpeněžím ve sběrných surovinách

 

na stole zbyla ještě trocha vína

 

nahá postáváš u obrovského kazetového okna

bez záclony

žárlím na muže

co se dívají z protějších činžáků

na tvá plná prsa

a měděné chmíří ve tvém klíně

 

Zdalipak pozítří

bude vše jiné?