V úzkých uličkách

Co život

pravým životem dělá

mi prozradily songy Jacquese Brela

 

když  nebem zněly hromy

páraly opony mračen

to právě jeho košile se skvěla

s bradou zdviženou 

stál hrdě ve větru

deštěm smáčen

žalostné zvuky

harmoniky tahací

na naléhavosti nikdy neztrácely

ba ani nyní neztrácí

 

mají co říct i lidské stesky

je v životě nemnoho dní

zalitých sluncem

 

za psoty

potěší třásně burlesky

umně umístěné na dvorcích

 

pak také perlivá vína

při nichž se na to zlé 

o dost lépe zapomíná

 

jdu Paříží

ach ano 

v podroušené náladě

přesycený tím vším pompézním

už netoužím po vnadě

v nočním parku

posetém stíny z vlastních vin

 

je ještě v nedohlednu

činžovní dům 

co skýtá bezpečí

kdeže je útulný dvůr

 

zvedá se vítr 

a v jeho proudech

šeptá tu svou Aznavour