NECHÁM TĚ KRVÍ SVÉHO SRDCE SYTIT...
NECHÁM TĚ KRVÍ SVÉHO SRDCE SYTIT...
Anotace: K*
Je noc a v dálce moji bratři vyjí,
jsou moje zuby zaťaté v tvé šíji,
tesáky v bocích na stříbrné míse,
andělé Boží zrovna křižují se.
Pojď hlouběji, až na hranici bytí,
nechám tě krví svého srdce sytit
na lůžku z peří tvých sester v černém lese,
vezmu ti všechno, co už neuneseš
a dám ti tolik, abys ještě žila,
aby tvá duše, starodávná, bílá,
věděla s mojí, co je předem dané,
že jsme tou nocí... i příštím svatým ránem.
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
..Krásná báseň Františku....aj ta Múza,ta teda líbá...Ji./úsměv/...až tak,že se zadýcháváš při tom psaní...jede to,že ani tužka nestačí klouzat po papíře....a na klávesnici vypadávají klávesy.....
A nějak mi to připomnělo jednu mou starou ,a to velmi ,drobničku.....
Co je to blízkost?
To v srdci něco hne se.
Někde hluboko živá plnost
jak přetékající voděnka hrne se.
A zemi zavlažuje,
kapkami průhlednými hladí,
v té blízkosti vše se vyjevuje,
nic nevadí.
24.08.2025 20:48:17 | jitoush
