trvale přetížen vjemy i šíří svých možností

budu tvým návykem
obecným zlozvykem
dočasným výpadkem zraku

nádechem
výdechem
vzpomínkou ztracenou

obtisklou do tváře prachu

nezbytnou kapalinou
přeletem nad krajinou
nechtěným výpadkem štěstí

cestou co míří vždy
pod křídla hřejivá
deštěm co nesvede

na rozcestí


pro tebe ramenem
ve chvílích kdy je k pláči

jen pouhý nechtěný zrádný krok

 

chytnu tě za ruku

dřív než tě hloubka zláká

pohladím

rozmluvím

zbytečný skok

 

najdou se ještě

 místa tichá

vykvetlá z černé prázdnoty

jen co se mraky

na chvíli ztratí

utečem  kouzlu samoty