Všechno má svůj čas

     Ty hluboké stíny

 pátrají po tajemství tichých míst.

 Láska je srdce v syté radosti,

 král s družinou věrných

             ve hvězdách bude číst.

 Světlo a stín

 v peci vypálená touha

 ze sluneční hlíny.

      Ty hluboké stíny

 padají na tenké nitky

              láskyplných spojení.

 Úsměv v trpělivé blízkosti,

 zářivé paprsky rozproudí

                       tišivé hojení.

 Světlo a stín

 svět tak jiný bez pocitů viny.

       Ty hluboké stíny

 vrhají se v hloub

                jak do bezedné tůně.

 Souznění duší a těl

 kolébka něžné vroucnosti,

 do středu vtéká průzračná vůně.

 Světlo a stín

 láska je otisk nebe

                   do pozemské hlíny.