491.Když se v síni rozední

491.Když se v síni rozední

               





                Osmělil se probudit nové ráno
                nakapat ho do očí
                -pro pocit svěžesti
                protáhnout tělo vůní suchých trav
                a s kořením spadaného jehličí
                pokoušet snění

 

 


                (Snad vánek zůstal v hlavě,
                když pohrával si hravě,
                a z listí podzimu,
                upletl hostinu.)

 

 


                Chybí mu víra
                že to místo bytí
                je až příliš obyčejné
                pro zalévání veršů
                -jen květy kvetou v jiný názor
                uzamčeny v nástěnných hodinách

 

 


                (Je jen prach,
                to, co v něm žije,
                když srdce rychle bije na poplach?)

 

 


                Zápraží chválí staré mistry
                co vytesali jeho původ
                v urozených runách
                za suchou kůrku chleba

 

 


                Tak vzdává díky
                za ty dary
                za to že smí mluvit jeho ruce
                moudře
                něžně
                někdy prudce
                za ta srdce co stala se
                - rodinou





Autor Robin Marnolli, 09.01.2014
Přečteno 922x
Tipy 44
Poslední tipující: šerý, Zrska, Roger, Sýkorka07, El Vuelta, zelená víla, VEDz RVAHEs, Akrij8, Niky88, mikrojimbo
ikonkaKomentáře (18)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Jako bych otevřel okno, svěžímu závanu poezie*

27.08.2021 13:30:06 | šerý

Ach... Tohle je skutečný básník...:-) ... nádherná báseň.... :-) tak umělecká:-) upřímná :-)

25.02.2016 23:00:40 | tvořilka

jemná, jako by pohladila, jako by připomněla tu cestu ... lebedím si v jejím čtení...

16.01.2014 05:11:01 | zelená víla

Děkuji za čtení milá vílo.

16.01.2014 10:07:44 | Robin Marnolli

Krásné letokruhy básně. Moc pěkné dílo, Robine

13.01.2014 18:44:35 | Akrij8

Děkuji ti.

13.01.2014 18:58:12 | Robin Marnolli

Když čtu tvoje verše, jako bych stála v tichém chrámu a v měkkém slunečním světle pozorovala všechny ty barevné vitráže, lomené oblouky, rozety, ikonické obrazy, nástropní malby ráje, vyřezávané ornamenty tvrdých, dřevěných lavic, cítím vůni bílých lilií a těžkého kadidla, slyším jemný zvuk varhan, někde za svými zády tuším skrytou křtitelnici ve tvaru lastury a......Bože! Jsem pohan v tomto chrámu. Já se zapomněla pokřižovat. :D

10.01.2014 10:34:42 | Tichá meluzína

Kdo je pohan? Toť samostatná otázka. Nicméně slova jsi vybarvila barvami duhy
Děkuji.

10.01.2014 10:56:33 | Robin Marnolli

tak venku zhasne...

10.01.2014 08:40:03 | enigman

No, to někdy taky...ale nejni síň jako síň:-)

10.01.2014 08:41:50 | Robin Marnolli

takže síňa?...

10.01.2014 08:45:21 | enigman

ne, ta co je vedle komory. Jenže teď sem zapomněl esli to bylo vedle tý pravý, nebo levý...

10.01.2014 08:56:10 | Robin Marnolli

ty šibale...že to je komorná...

10.01.2014 09:01:43 | enigman

já ten tvůj humor po ránu nestíhám:D

10.01.2014 09:24:50 | Robin Marnolli

lehounká jako ten vánek,jak ráda na tom staletém zápraží sedávám,květiny trhám,pak je splétávám do svých snů...ST příteli:-)

09.01.2014 22:01:43 | střelkyně1

Hezky se Ti rozednilo :-) Mně to jde teď v zimě čím dál hůř, už aby bylo jaro... Zima sice teprve ještě přijde, ale stejně tu Tvou báseň vnímám jako takovou předzvěst jara, jakoby ten skřivan někde v dálce už zavrzal... Já vím, že to není o jaru, ale o naději a víře, ale to je teď pro mě skoro totéž... ;-)

09.01.2014 20:59:05 | Amonasr

Velmi hladce do mě vklouzla Tvoje báseň....Zítra se osmělím probudit nové
ráno a nakapu si ho do očí/úsměv/.Ta první sloka,pro mě krása,ale i dál.
Někdy si naléhavě uvědomuji,jak zapomínám poděkovat za dary,které dostávám,
za nejprostší dary,které ovšem nejsou tak samozřejmé.Ji.

09.01.2014 19:45:30 | jitoush

Děkuji ti za milé přijetí:-)
RM.

09.01.2014 19:46:56 | Robin Marnolli

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter