Ukolébavka

jsem si sám domácím bůžkem

a chráním si svůj práh

jak jednorožec růžkem

naháním strachu strach

zmnožuji vůně domova

zalévám rosou květ

vždy ráno viju poznova

kytici slov a vět

když večer končí pohádka

žena se vždy brání spánku

zamknu jí oči     jak vrátka

tím nejněžnějším z vánků.