Polibek v dešti

Ležíme na louce a díváme se na sebe.
volnost, emoce a přátelství
to všechno vnímáme
vůní trávy.

Cítím, že si rozumíme.

Tu náhle na mé tváři křišťálové kouzlo.
zadívám se do nebe
na příčinu toho dešťe,
který mě příjemně chladí.

Měli bychom jít, jinak zmoknem.

Již se zvedám a cítím na rameni dlaň.
přitočím k tobě svou tvář
vidím v tvém obličeji
touhu a nevyslovené přání.

Překryl jsi mé rty svými.

Už to není mrholení, menší letní bouřka.
má stužka z vlasů padá
uvolnila mé vlasy
hebké až hedvábné.

Má mě rád.