Duše intimních promenád

I kámen se ustrne v tvých vedlejších větách

a přízvucích na první době života

Co na tom, že duha září příliš dlouho

já ji mám rád!

I stříbroměsíc pod hladinou se umí schovat

a vítězství nad sluncem umí hvězdám svěřit

Jenže si nemůžeš být stoprocentně jista

že mi tvůj pel neprozradí.

Zpod klobouku jde teplo do tvých vlasů

Vidíš, jak se nebe raduje, když ti do nich mží?

Na procházkách trháš květinám duše

a tuší do nich píšeš své intimní vzkazy.

I kámen pokvete, kdybys mu ty řekla

a zadní vrátka otevřou se mi dokořán

Co na tom, že máš od deště zlíbané vlasy?

Déšť je políbil za mne...