Moka s koblihami

Anotace: ...

Tak už je v řece více vody
nežli tomu bylo o prázdninách,
za chůze kolem ní
snadno zapomínám na důvody
smutku,
uklidňují pohledy skrz vlasce rybáře.

Čas letí jako peří větrem
usiluji o zachycení dění tužkou
supluji tak kameru filmaře.

Dojemně
za dlaně vedou se druh s družkou,
zvony úpěnlivě vyzvánějí na faře.

Projíždí vůz,
mladá žena leží pod volantem,
s úšklebkem
míjí mě svalnatý mládenec
nad nízkým plotem
hbitě melou pantem
postarší dámy.

Přál bych si černou moka
se dvěma koblihami.

Pod mostem toká
jinoch k děvčeti
zaujme – nadchne
drobná se čtverkami,
mysl mou zmámí,
byť se je snaží schovat
tmavým trikotem.

Jejich plnost
ocení pubescenti
pronikavým pískotem.

Já stojím nehnutě
v srdci s jásotem,
kéž by byla mou,
rád bych byl Quijotem.