Fillova paleta

*

Jindy už dávno doma jsem

Dnes na zámečku malém jen

jejž pozlacuje západ

Windsor –

vlastně jen zřícenině

 

 

(spíš náhoda, než nápad…)

 

Cesta na Hazmburk tu kdysi vedla

než vejde do lesa sama

z ní vidět panorama

od Lounských vrchů až po solitér Sedla

od východu na západ na širopásmo středohoří

na supervlnodoly v horskolesním moři

 

Ten pohled je zamlklý jak v chrámu

a zdávna citů branou do extáze.

Dnes umocněn je v pomyslném rámu

Fillovou paletou: teď barevná je fáze

v níž nenajdeš zeleně v kraji

proti slunečnímu terči hledě,

v listoví stromů a travách

se zeleň jenom tají,

zní v oslnění jen černě a šedě…

 

Nenajdeš modře na nebi

 

ale… houslový akord

fialových tónů mračen a oblaků bude

lemovaných snovou konturou

od zapadající hvězdy stokrát jinak rudé…

Vodní páry a prach lomí a tak světlo

do mnoha odstínů teplých žlutí  si se sienou spletlo

oranžových a okrových pruhů chvění.

 

No - a tam kde přec jen blankyt prorazit se snaží

difúze žlutá ho na zelenou mění…

Na okrajích jsou modře tolik tmavé,

že nenápadně se černou se snoubí -

aby si poutník zavčas uvědomil

den právě teď  že do noci se zlomil

na ústup už troubí

a že noc ty barevné orgie

na mnoho hodin pod černý stan ukryje.

 

Pět minut domů

Světlo vozu asfalt marně oře

Stále jen šedá, šedá, šedá.

Šedá…

 

Pak o barevné kráse toho moře

až do rána mně zdá se

a ani pořádně vyspat se mi nedá

 

Jaké bude – to ráno ?