Anotace: směs vzpomínek a snů
*
V první škole
první žena mých tužeb
s copy na tašce s vlastivědou
mezi vrátky šeptá:
počkám si na tebe
až budeš kluk
když je agresívní
nemá pak tolik strach z toho,
co teprv tuší
i holčičky něžně panenkovité
mají skoro neomylnou intuici
tu noc se mi zdálo
že jsem vlezl do lví klece
a marně hledal v šeru
její oči svítící skrze mříž
když jsem je nenašel
přísahal jsem si,
že tohle ženám nikdy neodpustím
a vydržel jsem to od rána až do přestávky
kdy
v tom druhém snu hraju
tak samozřejmě v orchestru
na dechový tenký a žlutý nástroj z plastu.
ještě ráno v prstech cítím jeho pravidla
ale neznám jeho jméno.