skvrny na ubrusu

v náhodnosti předurčení

zajiskřila touha

vnitřních nutností

srazit dva stoly k sobě

a natáhnout ubrus

pošetilých snů

vášně a kouzla

bělounký, vyžehlený, pevný a čistý

a i dnes

po tolika letech drží

je plný skvrn a fleků

trochu zapraný, pomačkaný

ale drží

čtu v něm jako v mapě

knize příběhů a vzpomínek

výher a proher

bouří a hřmotů

ale hlavně tam vidím

naplnění

v nekonečném splynutí