Přístav mého vraku

Vplouvám do široširých přístavů,

skládám hlavu na lehátku kalných vod,

denně mrštěn v hloubi lajn a stavů,

spatřuji v dáli tvůj čirý brod.

Leskne se v slunci řekou zalitý,

vyráží z hlubin k útesům nebeským,

já duší, myslí zlatem prolitý,

skládám básně uším tvým.

Lodě krouží kolem mého zraku,

necháváš stěny opravovat mého vraku.

Proč dlouho skryt přístav byl mému zraku?

Nevidím už vody v kalné dáli,

mne stačí jen přístavu čirá, je-li má-li.

Kdes byla, a proč skrývala ses v dáli?