O anděli a vojákovi

Na rubu dvaatřicet bílých oří,

zalitých v rudé hojící lávě,

v pozoru u dvou hlubokých moří,

zvěstujíc mír srdci právě…

Temné myšlenky tam v moři moří,

krev! Pot! Na bitevní vřavě,

v nitru vojákově se anděl tvoří,

tu voják jest anděl a anděl voják právě…

Pověst ne o válce či jiném boji,

sám pověz byla-li o lásce,

neb čas vojákovy rány zhojí…

Voják a anděl v knihách bývají svoji,

ty příběhy musí být o lásce,

neb andělův svět na vojákovi stojí…