Anotace: *
na co myslí 
dívka s perlou 
v lalůčku ušním 
možná na milého 
v očích vláhu tuší 
snad po malíři dívá se 
nezáleží jí na kráse 
mlčky rty rudé září 
ruměnec mizí 
z mladých tváří 
a srdce říká – kéž by 
ruka co štětec drží 
pohladila její duši

A litanie se nekontroluje
 a malíř je primitivní
 a kola se rozjedou
napříč zákazu ven
ona nemohou být uvniř
 jak by se zdálo 
 a tak krásné nic
A todleto a támleto..
19.03.2020 00:25:43 | milík
Venku už se skoro stmívá
 oči už jsou una vené
 protivné noty se roze běhnou
Po papíře
 po papíře..
14.03.2020 02:50:17 | milík
Moc hezky napsané. Ještě pár tahů štětcem po tváři, ať ji úsměv zazáří...
10.03.2020 06:09:34 | Dobrodějka
Jo, pěkně si zbásnila a dílo od mistra (jak jinak) J. Vermeera, nemá chybu.
I stejnojmenný film se mi líbil.
09.03.2020 16:32:55 | šerý
Ach, to obraz v duši TVÉ, promluvil Andilku, Anděle. "ST" :-)*
09.03.2020 14:12:55 | jenommarie