Ještě mi chvíli povídej

02.02.2022 22:28:21   Danger

Tak jsme domluveni, svíčková ze sedmi a budu Tě u toho nosit na rukou :-)

02.02.2022 23:08:50   Dreamy

Ještě odpoledne jsem nemohla pochopit, proč by zrovna svíčková měla zabíjet.
Teď už tu spojitost svíčkové, nošením mě na rukou a možnou smrtí chápu...:D:D
A vzhledem k tomu, že tě mám ráda, nabídnu jen svíčkovou a věřím, že když ty nebudeš vymýšlet ty blbinky s nošením na rukou, tak to přežiješ...:)

03.02.2022 06:51:15   Danger

Všechno chce čas a zapadne to do sebe... :-)
No a odpověď ...uvidíme

03.02.2022 08:34:18   Kaj

Když chceš poslouchat, tak Ti povím, co se mně a synovi stalo v neděli. Ze soboty na neděli hodně foukalo. Když jsem jel v neděli ráno do kostela, tak jsem si žádné větší spouště nevšimnul. Jedna paní v kostele říkala, že v údolí vůbec nefoukalo.
Po obědě jsme se vydali domů a troufli jsme si před údolí, i když je tam silnička, která se v zimě neudržuje. Tři sta metrů za mlýnem, kde bydlí ona paní, ležel přes celou silnici slušný smrk. Couval jsem a pak jsem to nějak horko těžko otočil. Po dalších sto metrech ležel na úseku silnice, po kterém jsme projížděli nejpozději před pěti minutami, další pořádný strom.
Vystoupili jsme z auta. Skoro nefoukalo. Měl jsem zlověstný pocit: jeden strom, druhý strom, co bude dalšího? Vyndal jsem z kufru dvě pořádné, obouručné sekery. Uvědomil jsem si, že jsem byl ještě před chvílí velmi nespokojený, že je tahám. Byl jsem si velmi nejistý, zda je doma budu vůbec potřebovat.
Pustili jsme se se synem do práce. Vnímal jsem, jak to syna baví, jak je okouzlený vzniklou situací. Vžíval jsem se do jeho kůže a listoval pamětí, kde já sám mám podobný zážitek. Nejpodobnější, co jsem našel, se odehrál jen nedaleko od místa, kde jsme se právě oháněli sekerami.
Pracovali jsme tehdy s bratrancem v lese. Když nás to přestalo bavit, sešli jsme dolů do údolí a vstoupily na led dlouhého, táhlého jezera. Byl hladký a čistý. Nikde ani živáčka. Ticho přerušil zvuk promrzajícího ledu. Zřetelně jsme slyšeli, jak postupuje od jednoho konce jezera ke druhému. Trvalo to velmi dlouho. Alespoň v mé hlavě, která se mezi tím stačila ustabilizovat. Začali jsme vysekávat díru do ledu pro ryby. Překvapovalo nás, jak špatně to jde. Velmi brzy jsme ulomili topůrko. Náš společný bratranec nám to potom neuvěřitelně dlouho vyčítal.
Když už jsme seděli v autě, rozebírali jsme situaci. Říkali jsme si, že kdybychom neměli sekery, museli bychom volat hasiče. Museli bychom dlouho čekat a přemýšlet, kde se v rozlehlém lese schováme před padajícími stromy. Až nyní mě napadlo, že bychom byli bývali mohli jít i do mlýna půjčit si pilu.

03.02.2022 09:29:09   Protos1182

A je třeba se jich ptát?