Sedím si ve své studně
Z níž hvězdy zdají se být blíž
A libuji si v tichu
Na srdci zemskou tíž
V tom přiletí si motýl
A na dlaň usedá mi
Barvami temno rozbil
Létá si myšlenkami
Slunce přinesl s sebou
Už hvězdy hasnou tiše
Uvěřit mám a vzlétnout?
Zbavená hořké tíže?
Motýl je záblesk štěstí
Ze světa nad studnami
Chtěla bych sevřít pěsti
Schovat ho v kleci z dlaní
Moc dobře vím, že nemohu.
Motýl je vždycky krásný,
Dokud má svobodu…
Motýlkuji a rádo a rád ***
26.04.2022 12:04:38 | Dejvis
Motýlí svoboda všem.)
17.04.2022 13:49:00 | Constantine
Velmi hezká básnička.
Moudrosti Tvé i předků si vážím stále víc a víc.
Hezké svátky Lexi.
PS:
Motýl nebo snad jiné zvířátko či Boží stvoření v kleci mě děsí.
16.04.2022 20:59:05 | Fialový metal
Vím, že víš....
PS: nikdo do klece nepatří, nikoho klecí neudržíš...
16.04.2022 21:38:31 | Lexi
Milujeme volnost pohybu.
Ty i já.
My.
Tam i zpět.
Tolikrát ... kolikrát to zvládneme.
Myšleno obrazně i reálně.
Ráda i rád ... totiž každé ráno !
Vstává.
Tvá i má křehkost bytí.
Naše žití.
Byť ve snech a obrazech.
Nebo pouze tím ...
Že teď kráčím ... pro čerstvé ovoce.
A jednu vypečenou ...
Do růžova ...
A hádej co ?
V neděli si ... totiž užívám.
Přeji hezký den.
17.04.2022 09:10:54 | Fialový metal