Za temné, chladné a deštivé noci
na dveře fary náhle klepe kdosi.
Voják, prý chce být oddán neprodleně
“Teď v noci? Lépe snad zítra, po obědě”.
“Zítra již pozdě,” trvá voják na svém
za ním nevěsta v závoji, jak z pěny mořské.
Prstýnky, podpisy, slova ano šeptaná
ve chvilce krajina zpět nocí spoutaná.
“Jaký to živý sen? A proč ten divný pocit?”
však v matrice manželů skví se podpis.
Z pohledu na jména mráz přeběhne
voják zraněn byl v bitvě - smrtelně.
Nevěsta už také není z tohoto světa
jen noční svatba vrátit se oba přiměla.
Nebyli hosté, nebyla ani kytice
slib jejich navždy - bez hranice.
A pak že peklo neexistuje:-)
15.09.2025 14:14:05 | Ž.l.u.ť.á.k.
Doslova jsem vyprskla smíchy... Oni přece přišli z NEBE! Ačkoli jsi to mohl myslet tak, že peklo jim jako nastane po té svatbě... Jenže to budou zpátky v nebi...
16.09.2025 11:03:21 | karolinakarol
Svatební košili paralela.
15.09.2025 12:18:10 | Krahujec
To mě nenapadlo, ale něco by se tam vysledovat dalo. Tady byli oba svatebčané už mrtví - voják v bitvě a nevěsta se utopila sama, když se to dozvěděla.
16.09.2025 10:58:34 | karolinakarol
...že by inspirace Erbenem
15.09.2025 12:01:17 | Jiří I.Zahradník
Tak ano, přiznávám. Byl tu pokus o vyznění v podobném duchu. Snad se to k panu Erbenovi nedoneslo a nemusel se otáčet v hrobě.
16.09.2025 10:56:01 | karolinakarol