Za temné, chladné a deštivé noci
na dveře fary náhle klepe kdosi.
Voják, prý chce být oddán neprodleně
“Teď v noci? Lépe snad zítra, po obědě”.
“Zítra již pozdě,” trvá voják na svém
za ním nevěsta v závoji, jak z pěny mořské.
Prstýnky, podpisy, slova ano šeptaná
ve chvilce krajina zpět nocí spoutaná.
“Jaký to živý sen? A proč ten divný pocit?”
však v matrice manželů skví se podpis.
Z pohledu na jména mráz přeběhne
voják zraněn byl v bitvě - smrtelně.
Nevěsta už také není z tohoto světa
jen noční svatba vrátit se oba přiměla.
Nebyli hosté, nebyla ani kytice
slib jejich navždy - bez hranice.