Jablíčka

Jablíčka.

Zuzaně jablíčka chtěl bych natrhat 

a do dlaně ji je dát.

Však kde je brát 

v tuto zimní dobu.

Ke dvanácti Měsíčkům utíkat?

No snad.

Jen najít cestu správnou 

závějí i vichrem dát se ošlehat.

To přešel by mě ten bláznivý nápad snad.

Já teplo mám více rád 

než zimní čas.

To jen neposednost v nás 

dělá hloupé divy.

A chytrý jen se tomu diví 

že jablíčka z ráje 

chtěl bych vzít až uzrají ve větvovi stromů.

 

A hned zpátky bych spěchal 

spěchal domů.

Však jisté to není 

že bude čekat stále.

Nechá se zlákat vůní jehličí a skoricovych vín.

Teplá chvíle opojení 

co nad jablíčka víc se cení.

 

Jen počkat chvíli 

čas spěchá a za mžik malý 

tu podzim bude.

 

To jablíčka červená ve větvovi stromů 

to bude jejich správný čas.

Snad vzpomene si.

Pak jablíčka červená 

Zuzaně chtěl bych natrhat.

A do dlaně jí je dát...